Musíme začít od úplného začátku a to tak, že všechno začalo na mých osobních stránkách. První díl Rodinky nezazněl jako samostatný, ale v mém osobním podcastu Lpod, což byl ze začátku pouze takový nápad na prodloužení doby trvání podcastu, ale osud tomu chtěl jinak, nakonec se z toho a to velice brzy, stala samostatná věc, která vycházela vesměs pravidelně každý týden a zatím to vypadá velice dobře.
Je pro mě velice složité popsat tento projekt a je také pro mě složité popsat i mé překvapivé otázky, jak vůbec je tohle možné? Jak to může fungovat? Odpovíme si na ně, ale až záhy.
Jak to začalo, z čeho jsem vycházel? Pokud znáte masterpiece od autorů Jiřího Lábuse a Oldřicha Kaisera, tak vám bude hned jasné o co go. Ono by se vlastně dalo říct, že to je to to samé v bleděmodrém namluvené jen jednou osobou a to ještě v nevalné kvalitě, ale to byste se pěkně sekli. Ono je to mnohem více a když nepočítám zdánlivou neprofesionalitu, tak je to něco úplně jiného, ale ano ten základ je stejný. Oni Tlučhořovi vlastně za to můžou a nebýt jich, tak nikdy nic takového pravděpodobně asi nevzniklo. Chtěl jsem vesměs dát život několika postavám a hlavně šlo o to, aby se člověk pobavil a pokud se vám líbí specifický humor Rodinky Milevských (respektive můj), tak můžete být nadšení.
Počítám s tím, že tak, jak je to i u Tlučhořových, tak to bude i tady. Milevští si najdou jak příznivce, tak i odpůrce. Někdo jen ohrne nos nad takovou slátaninou, ale určitě jsou tu lidé, které to bude bavit a právě pro ty je Rodinka – pro úzký okruh posluchačů, kterým není tento humor proti srsti. Také vám musím říct, že byste neměli odsuzovat Rodinku po jednom dílu, protože se Rodinka stále vyvíjí a já sám za sebe můžu směle říct, že mě každý díl baví čím dál tím více a více a to nejen jeho výroba, ale hlavně i jeho poslech, jsem jedním z nejvěrnějších posluchačů (ne asi xD), ale já to myslím i jinak, hlavně tak, že zkrátka poslouchám Rodinku Milevských, tak jako Tlučhořovi => tedy několikrát denně a baví mě to téměř stejně, škoda, že je zatím pouze jenom pár dílů. To mě tedy překvapuje, že se sám bavím svým vlastním výtvorem a jako podobně Tlučhořovi nevynechám den bez poslechu nějakého dílu.
Tlučhořovi byli pro mě velikou předlohou, to je pravda, ale za žádnou cenu je nekopíruji, postavy jsou naprosto rozdílné, humor je jiný, atmosféra jiná, prostě vůbec Milevští se od Tlučhořových dost znatelně liší. Možná vidíte další inspiraci i v příbězích a nemalou. Možná vás zarazila už velice podobná zápletka prvního dílu s prvním Tlučhořovým, ale takhle jsem to zkrátka chtěl a také si musíte uvědomit, že není snadné vymýšlet stále nové a nové věci, prostě Tlučhořovi jsou opravdu velkou inspirací. Ale už tak zjistíte, že je to úplně něco jiného. V dalších dílech můžete zjistit, že se to už ubírá jinam. A také na závěr tohoto odstavce musím dodat, že Rodina Milevských vznikla i kvůli tomu, že ta pravá RODINKA Tlučhořových poněkud stagnuje.
Takže nápad tu máme, teď k realizaci, první díl byl tak nějak promyšlený, měl jsem nápad a začal jsem. Základní kostra zkrátka byla daná, i to, že příjde strýc Martin (mnohem více informací naleznete v zajímavostech a také u popisu charakterů, nezapomínejte na to!). Největším problémem asi bylo to, že se charaktery vyvíjely za chodu a podívejte se teď do přítomnosti! Ono to fungovalo, o tom se zmíním dále, postavy vznikly a vyvinuly se tak samy od sebe, každý je imho rozpoznatelný, má i své hlášky a zkrátka ty postavy SNAD SKUTEČNĚ OŽILY. To mě ohromilo opravdu hodně, ale až později. Zkrátka jsem jel podle připravené kostry a mluvil a mluvil a mluvil. Vymyslel jsem jména, vedlejší charaktery (Kamil je snad nejznámější vedlejší postava) a zkrátka to nakonec nějak bylo a pokus číslo jedna byl na světě. Následoval samostatný popis této věci na svém blogu. A najednou každý týden nějak sám od sebe přicházel nový a nový díl, a tak to pokračuje doteď a snad i bude nadále. Z omylu projekt RODINA MILEVSKÝCH. Samozřejmě nezapomínám ani na znělku, obrázky Rodinky (opět se dozvíte v samostatném článku v zajímavostech!).
Snažil jsem se, co jsem mohl, co se týče hlasů, nejsem žádný hlasový imitátor, jsem normální člověk, který s tímhle nemá žádné zkušenosti, ale usiloval jsem o to, abyste aspoň rozpoznali, kdo zrovna mluví a snad se to i nějak povedlo, tady prostě nemůže nikdo čekat zázraky. Můžete si všimnout, že jsem s hlasem experimentoval i v dalších dílech a ještě budu, než se to naučím. Je to složitá věc a teď už sám můžu prohlásit, že to, co předvádí Kaiser a Lábus je umění! Další pravdou je, že jsem měl z toho i sám srandu (v jistém slova smyslu), ale pak jsem na to nahlížel s mnohem větší vážností a ano, dá se říct, že se vytvořil i určitý vztah.
Postupem času se rozvinuly i mé nápady, takže už vím, co chci udělat v jubilejních dílech atd. Kam se bude vyvíjet osobnost charakterů a další a další věci, sledujte zajímavosti a poslouchejte! Stručně a jasně – dokud mě to bude bavit, tak to budu dělat (bez ohledu na posluchače).
Zarážející je, že Rodinka opravdu tak nějak žije svým vlastním životem, tak jako je to například u Tlučhořů, kdy si pořád říkám, že není možné, aby Mireček nežil nebo tak. Něco podobného cítím i tady a zaráží mě, že nikdo takový jako Rodina Milevských neexistuje, možná existuje taková podobná rodina, ale určitě ne přesně taková jako jsou právě Milevští. Zaráží mě i to, že se snad opravdu povedlo vytvořit atmosféru, svět, který je podobný tomu skutečnému. Rodinka není jen monotónní povídání – vzniklo několik postav a další řada věcí. Prostě něco na tom je a já to vidím!
To by si myslím, tak nějak stačilo, abyste měli takový všeobecnější přehled, samozřejmě nejlepší je si to zkusit v praxi a pustit si nějaký díl a hlavně také nezapomenout nahlédnout do zajímavostí a do postav.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem posluchačům a hlavně filletzzovi, kterému je snad Rodinka nejbližší a je to nejvěrnější posluchač. Opravdu vám všem děkuji a filletzzovi zvlášť! Také přeji Rodince slušný život :).
Ahoj Martine, jsme rádi, že jsi si našel čas pro naše menší interview.
